Žák se speciálními vzdělávacími potřebami

Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami je žák, který k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění a užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Tito žáci mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření. Podpůrná opatření realizuje škola a školské zařízení.
Podpůrná opatření se podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti člení do pěti stupňů. Podpůrná opatření prvního stupně uplatňuje škola nebo školské zařízení i bez doporučení školského poradenského zařízení. Podpůrná opatření druhého až pátého stupně lze uplatnit pouze s doporučením ŠPZ. Pro žáky s přiznanými podpůrnými opatřeními od druhého stupně škola zpracovává individuální vzdělávací plán (IVP).

IVP jako podpůrné opatření druhého až pátého stupně navrhuje školské poradenské zařízení a zpracovává ho škola nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy škola obdržela doporučení a žádost zákonného zástupce žáka. Je součástí dokumentace žáka ve školní matrice, vychází ze ŠVP a vyhovuje vzdělávacím potřebám žáka. IVP sestavuje třídní učitel nebo učitel konkrétního vyučovacího předmětu za pomoci výchovného poradce. IVP v případě potřeby zahrnuje předměty speciálně pedagogické péče a pedagogickou intervenci, pokud je třeba podpořit vzdělávání žáka, včetně možnosti podpory školským poradenským zařízením nebo školním psychologem či speciálním pedagogem. Zahrnuje možnosti podpory pedagogického pracovníka při vzdělávání žáka asistentem pedagoga (pokud je to nezbytné); rozsah výuky je stanovován ve spolupráci se školským poradenským zařízením.
IVP může být během roku upravován podle potřeb žáka. Školské poradenské zařízení ve spolupráci se školou sleduje a nejpozději jednou ročně vyhodnocuje naplňování IVP a poskytuje žákovi, zákonnému zástupci a škole poradenskou podporu.moci výchovného poradce.

Výchovný poradce vede evidenci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Významnou skupinu mezi nimi tvoří ve škole především žáci se specifickými poruchami učení - nejčastěji dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie a žáci s poruchou chování.

• dyslexie (porucha plynulého čtení s porozuměním)
• dysgrafie (porucha psaní,neúhledné písmo, syndrom tzv. těžké ruky)
• dysortografie (neschopnost porozumění pravopisným jevům a zdůvodnit je)
• dyskalkulie (porucha při počítání, práci s čísly)
• dyspraxie ( = nešikovnost, neohrabanost, porucha jemné motoriky)